Lobkovický Palác
| restaurátorské práce exteriéru: | Sala terrena v Z části zahrady | restaurátorské práce interiéru: |
|
|
|
Lobkovický palác se zahradou čp. 347- III, dříve palác Přehořovský, Praha - Malá strana, Vlašská 19
Patří mezi nejkrásnější malostranské palace a zabírá zde umístěním, rozlohou, čistotou architektury jednu nejvelkorysejších koncepcí pražského baroka.
Nákladnost stavby je dochována dodnes. Otevřená sala terrena za průjezdem přízemí válcového risalitu je zdobena freskami Jana Jakuba Steinfelse. Z ruky pak modelací štuků Thommase Soldattiho. Takto bohatě pojatá sala terrena přechází do volného prostoru čestného dvora. Za ním je zeď s pilíři, kamennými vázami a sousošími Únosů. Mezi pilíři kovaná mříž odděluje prostor čestného dvora od stopající zahrady, která se otevírá k horizontu na protější stráni.
Dokonalé dílo bylo změněno v roce 1793, kdy koncepce založené vlašsko-francouzské zahrady se mění na anglický park. Výzdoba architektury, čestný dvůr, plastiky v zahradě, sala terrena a mnohé, vzácné vzrostlé dřeviny zůstávají, aby nadále vydaly svědectví o nejkrásnějším paláci vrcholného baroka.
Architktonicky bohaté členění fasád mírně předsazeného risalitu s mohutným vstupním kameným portálem jemně dotváří v pianu nobile suprafenestry se štukovou výzdobou maskarónů a bohatých festonů. Pocházejí z první stavební fáze stavby paláce, tedy té “alliprandovské”. Při poslední rehabilitaci fasád koncem 20. století u Lobkovického paláce jsme objevili na těchto štukách pod nánosem usazenin a nátěrů původní polychromii. Na žádném jiném pražském barokním paláci při exteriéru nebylo něco obdobného v této míře dochováno. Po požáru 1768 (pravděpodobně ne rozsáhlém) byly zvýšeny boční křídla paláce o jedno patro. Zároveň byl v tympanonu nově proveden alianční znak Lobkowiczů s válečnými trofejemi. Zvýšení pater v letech1769 – 1771 provedl architekt této druhé fáze, Ignacio Giovanni Nepomuceno Palliardi.
Lobkovický palác ve své vnitřní dispozici je stejně působivý, jako jeho exterér.
V interiéru paláce jsou dochována kamenná ostění, schodiště, původní dlažby, štuková a malířská výzdoba, mramorové krby, zámecká kachlová kamna, intarzie na obložení stěn, vnitřní okenice s původním kováním, intarzované dveře hlavního sálu s bohatou výzdobou v supraportách, zlacené detaily.
Palác má bohatou dekorativní výmalbu, připisovanou Janu Jakubovi Stevensovi ze Steinfeldu, který se vyučil u svého otce, Antonína Stevense, a již 31. 12. 1679 se stal „mistrem malostranského pořádku“. Uvádí se, že ve letech 1705 – 1710 vytvořil výzdobu sálů západního křídla. V roce 1708 i malby v průjezdu Lobkowiczkého paláce („Ikarův pád“, „Pomíjivost”, „Bdělost“).
Poté, v letech 1708 – 1712 měly vznikat malby v přízemí tří sálů západního křídla Lobkovického palace s využitím nizozemských předloh z raného 17. století (Herkules s Anteem, Jupiter nad krbem). Pokud by byl Stevens autorem maleb v přízemí, utvářených na principu sala terreny, vznik maleb bychom datovali mezi roky 1708 – 1712. Přebohatou výmalbu na způsob horror vakui pokrývají ikonograficky rozmanité figurální prvky, proplétané bohatými arabeskami, rozvilinami, ale i krajinnými chinoiseriemi. Stevens zde pracoval se svou dílnou spolu se Soldatim, s nímž pracoval v roce 1707 ve Voršilském kostele, ale také o dva roky později ve würtenberském zámku v Ludwigsburgu, kde Stevensovo pojetí výzdoby s Lobkovickým palácem koresponduje. Když došlo v roce 1768 k poškození paláce požárem, byly již následujícího roku provedeny úpravy za účasti Ignáce Jana Palliardiho. Tehdejší majitel paláce August Antonín Josef Lobkowicz, jenž byl nejvyšší maršálkem Království českého a v letech 1772 až 1777 vyslancem v Madridu, potřeboval dostatečně reprezentativní prostředí, vypovídající o jeho stavu. Hrabě byl velkým milovníkem hudby, proto do paláce přicházela na koncerty osvícená pražská společnost.”
…Po proběhlé pozemkové reformě v roce 1919 rod Lobkowiczů nebyl schopen udržet všechna dosavadní sídla. Pražský palác byl odprodán státu; bylo zde umístěno ministerstvo školství a osvěty (1927). Po roce 1945 je palác sídlem zahraničních zastupitelských úřadů (Čína, od roku 1971 Spolková republika Německo). Malby Jana Jakuba ze Steinfeldu byly poškozeny v rámci dějinných událostí na podzim 1989. Lobkovický palác, velvyslanectví tehdejšího Německa poskytlo azyl uprchlíkům z NDR, odmítajících totalitní režim….
Barokní palác byl v posledních dvaceti letech etapově restaurouván. Práce probíhají pod dozorem památkové péče, vycházejí z odborných (hlavně restaurátorských) průzkumů. Lobkovický palác se stal jednou z nejlépe dochovaných a udržovaných pražských architektůr vrcholného baroka.
Majitelé paláce se zahradou čp. 347- III,
1703 – 1713 Františk Karel Přehořovský z Kvasejovic
1713 – 1717 Jan Josef Bartoletti
1717 František Karel hrabě Kolowrat-Liebsteinský.
1734 Antonie, rozená hraběnka z Kühnburku, vdova po Heřmanu Jakubovi Czerninovi z Chudenic odkazuje palác synovi, který předčasně umírá. Další dědičkou je dcera Marie Josefa, provdaná Lobkowicz
František Antonín Czernin z Chudenic (+1739) syn Antonie
Marie Josefa Ludmila Czerninová z Chudenic – dcera Antonie, provdaná roku 1753 za Augusta Antonína Josefa z Lobkowicz ( 1729 – 1803 ).
Tím tato reprezentativní stavba, obklopená architektonicky pojatou rozsehlou zahradou, přešla až do roku 1927 k hořínsko-mělnické větvi Lobkowiců jako jejich hlavní pražské sídlo.
Stavebník paláce - “perly českého baroka
František Karel Přehořovský z Kvasejovic,
nejvyšší mincmistr Českého království
Karel František Přehořovský (*1644 - +1723) byl nejen nejvyšším mincmistrem království, ale take vicepresidentem soudní komory a nakonec v letech 1705 – 1717 nejvyšším zemským soudcem. Vlastnil Konopiště, Kamenici, Dobřejovice, najal si Králův Dvůr, Točník a Zbiroh.
Jeho otec Kryštof Karel působil u soudu v jižních Čechách. Rod pocházel z Přehořova u Kvasejovic, které leží nedaleko Soběslavi. Kryštof Karel byl roku 1643 byl povýšen do panského stavu a roku 1695 povýšen na hraběte, zemřel následujícího roku 1696.
Jeho syn Karel František Přehořovský skupuje od roku 1696 pozemky kolem domu “U Tří mušketýrů” spolu s ostatními a nechává je vymazat z městské jurisdikace, zapisuje nemovitosti a pozemky do zemských desek, s cílem vybudovat zde nové sídlo.
V letech 1703 – 1708 vybudoval palác s rozlehlou zahradou vlašsko-francouzského typu, tehdy jednou z největších na území Prahy. Stavitelem Přehořovského paláce byl Giovanni Battista Alliprandi (*1665 – +1720), považovaný za významného architekta pražského vrcholného baroka. Stavbu prováděl Bartolomeo Scotti (*1685 - +1737). Zakoupené domy byly zbourány, aby na volném prostranství vyrostla jedna z nejokázalejších světských staveb.
Na výstavné architektuře paláce se podíleli přední italští řemeslníci. Štukatérské práce prováděl Tommaso Soldatti, kamenické práce Giovanni Pietro della Torre. Malířské práce na freskách provedl Jan Jakub Steinfels. Známe i jméno mistra tesaře: Jan Filip Knap.
Založení stavby paláce podle velkorysého projektu včetně zahrady nemá ve své době konkurenci. Representační palác o rozloze 1160 metrů čtverečných byl a je perlou pražské barokní architektury. Vznikla jedna z nejkrásnějších a nejpůsobivějších palácových architektur vrcholného baroka v Praze, jejíž hodnota je nevyčíslitelná.
Hrabě František Karel Přehořovský chtěl oslnit nejen budovou, ale i zahradou, která měla předčit všechny palácové zahrady v okolí. Už před rokem 1700 si nechal vypracovat projekt terasovité zahrady s vodní kaskádou od tehdy známého zahradního architekta Jana Jiřího de Capauli. Nově postavený palác se zahradou kaskád ve smíšeném vlašsko - francozském slohu je zachycen na mědirytině M.Engelbrechta a kresbě Fridricha Wernera okolo roku 1740.
Jak vypadal exteriér této zahrady, nám dodnes dochovaly v barvách fresky ve dvou sálech přízemí západního křídla. V průhledech jsme svědky dokonalé iluze, kdy z interiéru vstupujeme pohledem do zahrady. Toto pojetí na freskách stěn jako prodloužení palácového a zámeckého interiéru je už roku 1710 vnímáno cizinci jako pražská pozoruhodnost. O tři roky později 1713 je nucen Karel František Přehořovský nový palác prodat. Neuvážené půjčky ho přivedly k bankrotu. Bylo mu 69 let, když končila jeho úřední kariéra. Žil ještě dalších deset let. Měsíc po jeho smrti umírá jeho jediný syn František Josef. Tím rod Přehořovských vymírá.
2011 Zuzana Poláková
Použitá literature: “ Pražskývrch Petřín” – nakladatelství Paseka -Jan Zavřel a kol., “Lexikon české šlechty” nakladatelství Akropolis - Jan Halada, “Pražské palace” nakladatelství Akropolis- kolektiv,”Encyklopedie českých klášterů” nakladatelství Libri – kolektiv,”Dějiny Prahy v datech” nakladatelství Mladá fronta – kolektiv,”Malá Strana” nakladatelství SNTL Václav Hlavsa a Jiří Vančura, Doc. PHDr. Marie Mžyková