Toskánský Palác
čp.182-IV, Praha1, Hradčanské náměstí 5, Ministerstvo zahraničí ČR
Celková rekonstrukce fasády, sousoší, hlavní portály, mříže vrata, štuky.
EXTERIÉR
| hlavní údaje | restaurátorské práce exteriéru: | restaurátorské práce interiéru: |
|
|
|
INTERIÉR
„Na úspěchu má nezastupitelný podíl i skupina restaurátorů. Odvedli skvělou práci jak ve fázi nesmírně pečlivých průzkumů a odkrývání původní bohaté výzdoby, tak i v procesu jejího konzervování, nenásilných retuší, doplňování a scelování. Zasutým hodnotám se tak vrátil jejich původní smysl a funkce. Na průčelí stavby se uskutečnila technologicky i výtvarně vzorná rekonstrukce původní barevnosti a velmi specifické úpravy štukových povrchů… Jsem přesvědčen, že tato rekonstrukce bude vždy právem přiřazována k tomu nejlepšímu, co u nás bylo v 90.letech v oblasti památkové péče, architektury i výtvarných umění vytvořeno.“
Doc. PhDr. Josef Štulc
"Konečná barevnost fasády je výsledkem práce svrchovaných odborníků sdružených pod vedením hlavního subdodavatele restaurátorských prací – Tradice, s.r.o. Mimořádnost tohoto činu vyvstane teprve na pozadí naší dosavadní zkušenosti.
Od poloviny 60.let se žádná rekonstrukce objektu neobešla bez obnovy barevných fasád. Bohužel nedůsledná metodika průzkumů, nepochopení základních tektonických principů, nekvalitní materiály a technologická nekázeň způsobily, že naprostá většina těchto zásahů provedených v Čechách a na Moravě zůstala v rovině nekvalitního fasádnictví a pouťového nevkusu.
Ušlechtilou decentnost barevné, přitom uměřené a neagresivní fasády Toskánského paláce je třeba přivítat jako cestu k následování, jako příklad toho, že i vnější fasády objektů je třeba chápat jako výtvarné dílo, které si zaslouží pozornosti architektů a specializovaných restaurátorů.
Rekonstrukce Toskánského paláce patří nesporně k pozoruhodným ukázkám naší památkové péče 90.let. Její výsledek není dílem šťastné náhody, ale příkladného propojení všech zúčastněných subjektů, akcentu na kvalitní odbornou přípravu za účasti vynikajících expertů, důrazu na kvalitu provedení i velkorysosti a pochopení investora."
Doc. PhDr. Jiří T. Kotalík
HISTORIE
1685 vykupuje pozemek i stávající stavby na něm hrabě Michael Oswald Thun
Michael Oswald Thun (1631 – 1694) tajný rada, místodržící a přísedící zemského soudu v Čechách, pověřuje prací Jeana Baptistu Matheye ( 1629/1630? – 1696), který je prvním architektem paláce. Realizaci stavby paláce bránily vleklé spory se sousedem hrabětem Martinicem, kterému by nová stavba velkolepé architektury ve stylu římského baroka zastínila pohled na Pražský hrad.
1689 datace na jižním portále
1691 datace na severním portále dokumentují pravděpodobně výstavbu paláce
1694 umírá majitel Michael Oswald Thun jako bezdětný, dědicem majetku je bratr Maxmilián, palác připadl v dělení sestře Eleonoře Barboře, provdané Lichtensteinové
1718 pořízen inventář paláce, palác kupuje Anna Marie Františka velkokněžna Medičejská ( 1672 – 1741), manželce posledního toskánského vévody z rodu Medici, rozené vévodkyni Sasko-Lauenburské
1720 – 1723 osazeny kamenné erby vévodů toskánských na průčelí paláce, místo původních thunovských
Druhým architektem paláce se stává pravděpodobně dvorní stavitel architekt velkokněžny Václav Špaček ( 1689 – 1751)
1741 umírá Anna Marie Františka velkokněžna Toskánská, dědičkou je dcera Marie Anna, provdaná za Ferdinanda Bavorského. Palác není využíván v důsledku konfliktů mezi Habsburky a bavorským kurfiřtem. Později převeden do majetku kurfiřta bavorského Maximiliána Josefa III., který se částečně zchátralý palác snažil v Praze prodat.
1803 přešla toskánská panství do rodu arciknížete Ferdinanda Habsburského, který se stal zároveň velkovévodou Toskánským.
1847 majetek císaře Ferdinanda Dobrotivého i po abdikaci v roce 1848. V osobním majetku Habsburků je až do roku 1918.